Zlato začalo rok na ceně 1555 amerických dolarů za troyskou unci (31,1 g). V době nejhlubšího letošního propadu se jeho cena snížila na 1489 dolarů. V české měně, když dnes se zlato obchoduje něco málo nad 40 tisíci korunami za unci, byla nejvyšší cena 7. srpna 45 908 korun, zatímco nejnižší byla právě před 12 měsíci, kdy měla unce bez obchodních přirážek na londýnském trhu cenu 33 658 korun.
Jak ukázal letošní rok, cena zlata – oproti většině jiných investic – se ani po propadu už nikdy nevrátila na startovní čáru. Vždy uvízla o něco výš.
Na první pohled obrovská volatilita či nestálost provázela zlato po celý rok. Kdo ovšem sledoval cenu zlata denně, nemohlo mu uniknout, že v delším horizontu cena zlata v české měně za letošní rok stoupla o sedm až osm tisíc korun za unci, když největší rozpětí mezi nejnižší a nejvyšší cenou činilo 12 250 korun. Kdo tedy prodal v srpnu zlato koupené na přelomu minulého a letošního roku, vydělal na pouhé jedné unci přesně takovou částku.
Jen málo Čechů si však kromě babiček pro své vnoučky kupuje jen uncový plátek zlata. Pro běžného člověka, který se příliš nevyzná na akciových nebo finančních trzích, to byl asi vůbec nejvyšší zisk, jakého mohl letos dosáhnout. A pokud se dnes spokojí jen se ziskem sedmi tisícovek za unci, stále ještě může víc než slušně vydělat.
Co ovlivňuje cenu zlata
Podle ekonomických teorií by to měla být zejména hodnota amerického dolaru. Posílení dolaru by mělo působit protichůdně k ceně zlata a naopak. Jenže mnohokrát se letos přihodilo, že cena zlata rostla i s posilováním dolaru a naopak.
Zhroutila se řada jiných zavedených pouček, a tak se analytici často odvolávali na geopolitické napětí, na obchodní válku USA a Číny, nevyzpytatelnost trhu, americké volby, centrální banky a tištění peněz, vládní stimuly, volatilitu trhů, ale především na pandemii.
A skutečně, pandemie byla jedním z hlavních spouštěčů růstu ceny zlata. Kolaps ekonomik, státních rozpočtů a následná reakce centrálních bank roztočily zlatý kolotoč. Zlato se stále častěji obchodovalo s akciemi, než proti akciím. To naznačuje, že zlato bylo méně zajištěním a spíš nahrazovalo úrokové sazby. Opět jedna teorie postavená na hlavu.
Důvodů ovšem bylo víc
Tak například geopolitika. Když americká raketa zabila íránského šéfa speciálních jednotek revolučních gard, dosáhla cena zlata sedmiletého maxima. Spolehlivý roční výnos zlata kolem 20 % podpořila i poptávka po žlutém kovu ze strany centrálních bank hlavně rozvíjejících se zemí, které až do letoška nakupovaly zlato v rekordním množství, až se dostaly na 650 tun za rok, což se nestalo 50 let.
Dalším silným důvodem zdražování zlata měly být nízké, až záporné úrokové sazby centrálních bank. To přinášelo nízké výnosy státních dluhopisů, zejména u bohatých a tudíž i spolehlivých států, takže možnost zisku z bezpečných investic se rapidně snížila. Světové měny reálně nevynášely nic, vládní dluhopisy ještě míň, zajímavé zůstaly jen nemovitosti, umělecká díla a drahé kovy.
Celosvětové investice do zlata dnes činí osm až devět bilionů dolarů. Za takovou částku umělecká díla na trhu nejsou. Náklady na udržování nemovitostí jsou násobně vyšší, než náklady na spravování zlata, které v burzovních zlatých fondech přijdou na 0,18 procenta. Volba korporací a investičních fondů se tak rapidně zúžila na akcie a vzácné kovy.
Tahounem ceny byla i nálada
Do čeho investovat rozhodovala nálada na akciových trzích. Přesněji chuť riskovat. Cena akcií se vyšplhala na rekordní hodnoty, ale přinášela i rekordní rizika. Podívejme se třeba na propad akcií Boeingu až o 70 % nebo propad Tesly o 20 % za pouhý den.
I při vysoké volatilitě zlata taková rizika nehrozila, a tak se žlutý kov stal oblíbenou destinací investorů, zejména prostřednictvím zlatých burzovních fondů. Ty letos nakoupily přes tisíc tun zlata a skončilo v nich přes 235 miliard dolarů.
Pravda, není to mnoho, když globální kapitálový trh má hodnotu 95 bilionů dolarů, globální dluhopisový trh 105 bilionů dolarů, ale je třeba jedním dechem doplnit, že globální zadlužení se vyšplhalo na 277 bilionů dolarů. Už dnes je jasné, že dluhy nebudou nikdy splaceny.
V tu chvíli se zlato stává opět jistotou, na kterou se úspěšně spoléhaly generace po celá tisíciletí. Letos výjimečně i tato jindy nevýnosná jistota přinesla záviděníhodný zisk a podle prognóz velkých amerických bank ještě i v příštím roce podobný zisk přinese. Výkyvy jeho ceny budou samozřejmě pokračovat, což v podstatě svědčí o zdravém trhu.
Zlato nezná inflaci
Tak jako dosud rekordní srpnová cena zlata 2067,15 dolaru se ziskem 34 % neměla zjevné příčiny, tak i listopadový propad ceny o bezmála 300 dolarů neměl žádný závažný důvod. Mezi ty nezávažné lze počítat vítězství Bidena ve volbách, týdny, kdy se investoři rozhodli přesunout peníze do akcií nebo období, kdy měli dojem, že je nejvyšší čas vybrat zisky.
Jak ukázal letošní rok, cena zlata – oproti většině jiných investic – se ani po propadu už nikdy nevrátila na startovní čáru. Vždy uvízla o něco výš. Od března bylo zlato jen ziskové. A v dlouhodobém horizontu, i vzhledem k očekávané inflaci, si zlato, jako všeobecně uznávaný uchovatel hodnot, svoji roli s obrovskou pravděpodobností dál udrží.
Potvrzuje to i legendární příklad dokumentující historický význam zlata: V roce 1910 stál Ford Lizzy 850 dolarů, což byla cena 42,5 unce zlata. O sto let později se Ford Mondeo prodával za 45 tisíc dolarů, což v roce 2010 byla cena 42,5 unce zlata. A to nejlepší nakonec. Dnes byste si v Česku za 42,5 unce zlata mohli koupit vozy Ford Mondeo dva a ještě by vám něco zbylo.