Dluh Spojených států kontinuálně roste a deficit státního rozpočtu největší ekonomiky světa na tom není o moc lépe. Ve fiskálním roce 2018 dosáhl 779 miliard dolarů, což je pátý nejvyšší deficit v historii. Vyšší deficity byly jen za vlády Baracka Obamy v letech 2009–2012. Trumpova administrativa ve šlépějích svých předchůdců pokračuje. Donald Trump si letos připíše dokonce rekordní deficit státního rozpočtu za dobu svého působení v úřadu. Po deseti měsících je na 867 miliardách USD.
Fiskální rok Spojených států amerických končí v září. Už dnes je však jasné, že ten končící bude mít nejvyšší deficit od roku 2012. Potvrdí tak rostoucí trend za poslední dva roky (od zvolení Trumpa prezidentem). Další roky mají podle odhadů přinést deficity přesahující 1 bilion USD.
Pro představu deficit fiskálního roku 2017/2018 (779 miliard USD) by pokryl výdaje státního rozpočtu ČR na téměř 12 let. Za tuto částku by si při současných cenách zlata (cca 1500 USD / 1 Oz) mohly USA koupit cca 519 333 333 uncí zlata (16 152 tun), což je v přepočtu zhruba pět ročních světových produkcí zlata (při produkci 3 000 tun ročně). Rostoucí deficity mají přímý vliv na růst zadlužený Spojených států. Při současném nastavení vidina konce neexistuje. USA neměly skutečný rozpočtový přebytek od roku 1960 a je velmi nepravděpodobné, že se tento trend za vlády Donalda Trumpa změní.
Spojeným státům trvalo celých 232 let (od jich vzniku v roce 1776 do roku 2008), než dluh narostl z nuly na 10 bilionů dolarů. Poté, co se vlády ujal Obama v roce 2009, stačilo pouhých osm let na to, aby se dluh vyšplhal na téměř 20 bilionů. Obama přihodil na hromadu dluhů za své vlády to, co bylo nahromaděno za vlády všech ostatních prezidentů. Ukazuje se, že sliby jeho nástupce Trumpa budou opět potřebovat k naplnění další biliony dolarů. Předpovídá se, že za jeho vlády dluh naroste o dalších cca 10 bilionů dolarů. Trend je to alarmující. Tímto tempem by mohl vyrůst dluh USA do roku 2021 až na 28 bilionů dolarů, možná i více.
Podívejme se na historický vývoj dluhu USA za úřadování jednotlivých prezidentů.
Největšího snížení národního dluhu skoro až na nulu, se USA dočkaly za úřadování sedmého a zároveň prvního demokratického prezidenta Andrewa Jacksona. Ten přebíral dluh ve výši 1,2 mld. USD a na konci svého období jej předával ve výši pouhých 6 mil. USD. Chybělo málo a USA byly bez dluhu. Nicméně další nástupci většinou opět razili cestu zadlužování. Dá se říci, že největší nárůst zadlužení přineslo 20. století a dnešní „oficiální“ zadlužení přesahuje přes 20 bilionů dolarů a stále narůstá.
Pro srovnání. V roce 1929 žilo v USA cca 120 mil. obyvatel. Dluh činil v daném roce cca 16 miliard USD. Při přepočtu na jednoho obyvatele, dlužil každý Američan cca 133 USD. Dnes po devadesáti letech čítá americká populace cca 327,6 milionů obyvatel. Dluh přesahuje 22 bilionů USD. Při přepočtu na obyvatele činí současné zadlužení na jednoho obyvatele cca 67 155 USD. Za 90. let došlo k nárůstu zadlužení na jednoho obyvatele zhruba 505 krát a dluh stoupl 1 375 krát.
Položme si otázku. Jak je možné dluhy takto extrémně šponovat. V minulosti růst dluhu omezoval zlatý standard, který držel na uzdě monetární politiku států. Nebylo možné tisknout nekryté peníze. Před necelými 50 lety, v roce 1971, prezident Nixon definitivně zpřetrhal vazby dolaru na zlato. Měna Spojených států se stala tzv. „Fiat money“ - měnou s nuceným oběhem (daným legislativně). V této době činil dluh federální vlády 2,1 bilionu dolarů. Pouhých deset let se USA dařilo úroveň dluhu dramaticky nezvyšovat. To se změnilo s administrativou Ronalda Reagana.
Absence „hlídacího psa“ v podobě zlatého standardu umožnila centrální bance tisknout peníze ve velkém. Papírové peníze jsou de facto závazky emitenta, které musí být něčím kryté. V systému zlatého standardu jsou kryté zlatem, v systému měny s nuceným oběhem jsou kryté důvěrou v autoritu emitenta, že je schopen svým závazkům dostát (především silou své ekonomiky). Potenciální problém je tedy nasnadě, zlatý standard je stabilnější než současný systém. Dnes hrozí trhu větší nestabilita, vznikají bubliny. V momentě, kdy dojde k jejich splasknutí, se celý systém hroutí jako domeček z karet.