Před námi jsou poslední dva měsíce roku 2019. Pravděpodobnost, že letošek završí žlutý kov na velmi pěkných číslech, den ode dne roste. Letošní rok se nese ve znamení několika klíčových událostí, které v různé míře ovlivnily vývoj ceny.
Za takové hlavní faktory letošního roku můžeme označit obrat ve vývoji úrokových sazeb především u FEDu a ECB (směrem dolů), eskalující obchodní války mezi USA a Čínou, geopolitické napětí, již po několikáté odložený Brexit a zpomalování globální ekonomiky.
Letošní rok můžeme rozdělit na dvě části. První pololetí nebylo nijak výrazné a cena zlata se držela v rozmezí od cca 1 283 USD za unci (2.1.), po 1 344 USD (20.2.) až k 1 271 USD (21.5.). Konec prvního, a především začátek druhého pololetí, od začátku června, kdy se cena pohybovala kolem 1 316 USD, až po začátek září, kdy byla atakována úroveň cca 1 551 USD a včera 6. listopadu jsme se pohybovali na úrovni 1 486 USD za unci. Pokud se tedy podíváme na období od začátku ledna do začátku listopadu, žlutý kov si zatím připsal zhodnocení cca 17,7 %.
Vývoj ceny zlata od začátku ledna začátku listopadu
V následujícím grafu si můžeme všimnout, že cena zlata již téměř 13 týdnů osciluje kolem důležité hranice 1 500 USD za trojskou unci. Ta je klíčová pro další posun k vyšším úrovním. Důležité je, která strana je silnější, zda převládají silnější býčí impulsy nebo převahu získají medvědi.
Vývoj ceny zlata od počátku července do začátku listopadu
V letošním roce jsme pravděpodobně svědky změny kurzu v oblasti úrokových sazeb. Velké centrální banky sáhly ke snížení úrokových sazeb (FED a ECB) a oznámili další vlnu kvantitativního uvolňování (ECB). Toto rozhodnutí již nyní posiluje zlato ruku v ruce s tím, jak jsou znehodnocovány měny. V této oblasti je nutné zmínit dvě velké změny.
První velká změna přichází ze strany americké centrální banky FEDu. První zvýšení úrokových sazeb od roku 2008 se dostavilo v prosinci 2015, kdy centrální banka zvýšila základní úrokovou sazbu do pásma 0,25 – 0,50 %. V loňském roce zvýšil FED úrokové sazby celkem čtyřikrát, od roku 2015 to bylo celkem devětkrát.
Rok 2019 však přinesl změnu, která pravděpodobně nebyla pouhou kosmetickou korekcí. Červenec přinesl první snížení úrokových sazeb od konce roku 2008. Investoři pak napjatě očekávali, zda tento krok povede k otočení kormidlem, a to se stalo. Zářijové i říjnové zasedání vedlo k opětovnému snížení sazeb. Nyní se základní úroková sazba pohybuje v pásmu 1,50 – 1,75 %. FED se tak snaží svou měnovou politikou udržet a podpořit ekonomický růst v USA, jelikož vyhlídky nejsou zas tak růžové. Ekonomika se potýká s negativními důsledky obchodní války a s celkově zpomalujícím trendem ekonomiky globální. Období růstového cyklu je pravděpodobně za vrcholem a pumpování dalších peněz do systému je jen oddálením problému, které má vedlejší negativní efekt – další enormní zadlužování. A to se může stát spouštěčem hospodářské krize. Bublina se nemůže nafukovat do nekonečna.
Proč nejsou vyhlídky růžové? Ekonomické ukazatele ukazují příchod problémů. Např. na začátku října byla uveřejněna data z amerického průmyslu – výrobní index PMI – ISM byl očekáván na úrovni 50,5 %. Realita však přinesla údaje ve výši 47,8 %, což je oproti srpnu (49,1 %) výrazný pokles (hodnoty nad 50 % znamenají expanzi, hodnoty pod 50 % kontrakci). Jedná se o nejslabší údaje od června 2009
I když vedení FEDu naznačuje, že si dá pauzu a snižovat sazby dále nebude, predikce jsou zcela jiné. Další možné snížení se očekává v prosinci a následně v březnu a červnu 2020.
Pro úplnost je nutné zmínit negativní postoj a silnou kritiku prezidenta USA Donalda Trumpa směrem k FEDu. Ten dlouhodobě kritizuje jeho šéfa Jerome Powela za to, že sazby nesnižuje razantněji a tím (dle Trumpa) tlumí růst a stává se hrozbou pro další ekonomický vývoj. Spor je natolik vyhrocený, že Donald Trump dokonce uvedl, že pro další vývoj ekonomiky není hrozbou spor mezi USA a Čínou, ale právě FED.
Druhá změna přichází ze strany ECB. Po osmi letech odchází z čela ECB Mario Draghi a na jeho postu jej střída bývalá šéfka MMF Christine Lagardeová. Neočekává se žádná razantní změna dosavadního směřování. ECB udržuje svou základní sazbu na 0 %, depozitní sazba je na – 0,5 %. ECB se od listopadu vrhá do nákupu aktiv v tempu 20 miliard EUR měsíčně. Toto opatření bude trvat, tak dlouho, dokud se neprojeví změna ve vývoji ekonomiky EU. Dá se říci, že vlažný ekonomický růst, inflace, která se ne a ne dostat k cíli 2 % a globální hrozby povedou k dalšímu tištění ničím nekrytých peněz. Aktuální politika ECB je tak živnou půdou pro zlato a investory, kteří hledají bezpečný přístav, který nelze jen tak znehodnotit.
Proč snižování úrokových sazeb a další emise peněz vedou k podpoře investic do drahých kovů? Dochází totiž ke znehodnocování měny. V momentě, kdy centrální autorita zlevní úroky, přestává být držení měny pro jejich vlastníky atraktivní. Ti jsou motivováni k hledání alternativních aktiv – například zlata. Emise peněz je v očí vlastníků snad ještě o stupínek horší. Pokud se do oběhu dostanou další peníze, ty současné logicky ztratí na hodnotě. Je to stejné, jako kdyby se najednou našlo obrovské množství zlata, o kterém nikdo nevěděl. Současné zásoby by tím ztratily na ceně. To je však v současnosti spíše na hranici sci-fi.